Updatoval jsem si Archa, a než jsem si uvědomil, co jsem učinil, nasomroval se mi do systému Gnome shell. No paráda. Tak mě to vzalo, že si o tom musím ublognout.

Celá sranda měla několik háčků.

Háček první - GTK3

Nové gnome přišlo s novým GTK a všechny aplikace s ním taky. To by člověk chápal. Že je nové GTK3 zpětně nekompatibilní, to by člověk taky chápal. Ale vypustit produkt do světa s jediným tématem vzhledu a ještě světlým, to je smrt. Navíc aplikace z GNOME rodiny se celkem pochopitelně řídí GTK3, zatímco ostatní aplikace (Thunar, Firefox) se řídí GTK2.

Vzhled mého prostředí se teď zmítá v jakési schizofrenii, kdy dialog okna vykresleného v GTK2 je vykreslen v GTK3. No hnus, velebnosti.

Chápu, že Ubuntu tlačí na GNOME svým Unity, ale tohle je fakt moc. To vývojáři neměli čas na napsání tématu podobného minulé verzi? Fallback vzhledu připomíná spíš dobu WIN95 (fallback mode použije vzhled GTK1, nikoliv GTK2, takže se ve vzhledu dostáváme více než o deset let v čase zpět).

Sranda druhá - Gnome shell

Gnome shell je tak nádherné a průhledné prostředí, že ke svému běhu potřebuje 3D akceleraci. Tu ale můj starý kepl neumí. Chápu, že je to můj problém, ale proč je výchozím stavem prostředí, které bez akcelerace umí jen spadnout? Gnome shell je navíc natolik uživatelsky příjemný, že si v něm uživatel nastaví velké prd.

Copak o mě, já používám Xmonad, ale vždyť i to téma pro GTK3 vypadá dobře jen 3D akcelerované a průhledné. Co toto má být?

Hřebíček do rakvičky - Pulse Audio

Aby tomu GNOME nasadilo korunu, natáhlo si jako povinnou součást pulseaudio, které se vnutilo do systému a převzalo kontrolu nad zvukem. Naštěstí stačilo najít soubor /etc/asound.conf a přepsat jeho obsah na

ctl.!default {
    type hw
    card 0
}

A zvuk spravuje zase ALSA, která umí bez dalších molochů na pozadí přehrávat zvuk z více zdrojů zaráz. No sláva.

Propánajána, co teď s tím

Zakládám si na tom, že při své práci nepoužívám zbytečné grafické serepetičky. Potřebuji, aby počítač dělal na tom, co je důležité místo vykreslování jiskřiček a efektů. Proto používám Xmonad, proto ovládám programy klávesnicí, proto píšu převážně ve vimu a proto mám před sebou pořád terminál.

Celé extempóre s Gnome shellem mě dovedlo k dalšímu kroku na této cestě. Jestli mi není gnome schopno poskytnout aplikaci, na kterou se dá koukat, použiju něco menšího, co se mi při práci nebude plést do cesty. Konkrétně jsem změnil PDF čtečku. Od Evince (které jako gnomí aplikace zakyslo na gtk3) jsem se posunul k Zathuře.

Zathura je minimalistická pdf čtečka, umí posun kolečkem myši, autoreload, záložky a co víc: ovládá se jako VIM. Bezva věc.

Navíc při psaní diplomky jsem zjistil, že texový editor Texmaker je poněkud neobratný při práci s velkými soubory. Tak šel taky z domu. Když hodně prasím kód, používám editor Winefish, který umí vkládat uložené kódové snippety a když potřebuju spíš psát text, mám tady VIM.

Pozoruhodné chování dialogů ve správci souborů mě vede i v této oblasti ke změně. Už se začínám poohlížet po něčem lehčím. Zatím koumám nad MC, popřípadě zase nějakém správci, kde bude fungovat VIMovská logika ovládání. Jedíné dvě věci, které mě drží stále u thunaru (nebo u PCManFM) jsou automatické připojování médií a asociace programů k souborům, ale jestli tohle zvládnu vyřešit nějak pohodlně v terminálu, asi to vezme rychle za své.

Shrnuto, podtrženo: děs, běs hrůza. Doufám, že to jsou jen batolecí choroby jako kdysi s KDE4, ale tohle mi zvedlo mandle.

Až se jednoho krásného dne naštvu, začnu stejně používat i na prohlížení vebu VIMperator nebo UZBL. Koumavý čtenář nechť si pogooglí sám.