Jezdím totiž po školách s popularizačním představením Mrazivý důsík. Ukazujeme v něm studentum některé jevy z oblasti fyziky nízkých teplot (čímž myslíme teplotu mínus 196 stupňů celsia). Součástí tohoto představení je mražení nafouknutého balónku. A ten je potřeba zavázat. To, že za chvíli přeříznu žárovku tak, že vlákno zůstane celé, nemohlo v dětech vyvrátit jednou získaný dojem gramlavého fyzikáře.
Přibližně před rokem jsem ale také zjistil, že pro nás podobně postižené existuje, řekněme, zdravotní pomůcka. Znají to nejspíš všichni, kdo někdy vešli do, odpusťte mi to slovo, Mc Donald`s. Malý plastový kroužek, kterým balónek protáhnete, a on už drží díky samosvornosti požadovanou nafouknutost. K takovému kroužku patří i slušivá tyčka, díky které se i balónek těžší než vduch nádherně "vznáší".
To byl můj sen. Okamžitě jsem věděl, že je musím mít. Jenže jich byl zrovna zoufalý nedostatek. Prostě je nikde neměli.
Však svitla mi naděje. V létě padla vláda. Už to vypadalo, že v listopadu budou volby. Na volebních mítincích rozdávají všechny parlamentní strany balónky všech barev politického spektra. Balónky vzal čert, ale ty kroužky...
Již jsem se chystal se servilností sobě tolik vlastní vetřít se tu k zeleným, tu k rudým, tu k oranžovým a dalším nesemaforovým barvám předstíraje zapáleného voliče dané partaje. Však ouha! Jirka P volby zrušil, posunul a ještě to na kohosi svedl, jakože on za to nemůže.
Nezbylo, než se obrnit trpělivostí. Volby prý ještě někdy budou. Asi v květnu. Podle analytiků ČT24 nás čeká dlouhá kampaň. To znamená spousty balónků!
A zde musím říci, že jsem letošní kampaní vysloveně zklamán. Co je mi do billboardů, co je mi do hořících volebních stánků, co je mi koneckonců do nějakých programů a hesel, ale nikdo nerozdává balónky. A když už se ČSSD zaráčilo nějaký ten kulatý poklad opatřený slušivým logem a radou koho volit poslat do světa, oni ho, prosím, zavážou špagátem! A pak že jistoty dětem. A pak že splníme vaše sny. Houby s octem! Špagát a hotovo.
Začalo mi to lézt na mozek. Dokonce jsem v Brně na ulici zahlédl paní s kočárkem a balónkem v plné výbavě. Chvíli jsem ji sledoval. Chvíle se protáhla a paní (i kočárek) začínala být nervózni. Pak jsem toho nechal. Došlo mi, že mi ten balónek asi nedá. No přece se s ní kvůli tomu nebudu prát.
Každý příběh by měl zvláště v době, kdy si tak často připomínáme Řecko, končit použitím principu Deus Ex Machina. V tomto případě konkrétněji principam Packa Ex Hospoda.
Packa je moje dobrá kamarádka. Když jsme po jekési akci, kde jsme oba pomáhali šli a jedno s kofolou (pivo ještě nesmí), líčil jsem jí tuto smutnou historii. Popsal jsem jí věrně objekt své touhy a frustraci, která mě naplňuje, když nemohu jej dosíci.
"Já mám tři doma," řekla Pac, "nechceš nějaké?"
Jaká to rajská hudba pro můj sluch. Už mám dva. Dokonce se již stihly v Dusíkovém představení osvědčit. Celý svět pro mě zrůžověl, ptáčci cvrlikají, sluníčko svítí. Nádhera. Mé srdce je blažené a plesá. Pacce teď veřejně děkuji na každém představení a dávám ji dětem po celém jihomoravském kraji za příklad.
Zbývá jediná otázka. Koho tedy volit, když všichni zklamali. Packo, nechceš kandidovat?