Jak to bylo s tím telefonem
Jsem dlouhodobý fanoušek značky Sony Ericsson. Měl jsem několik let jejich K790i a nedám na nej dopustil. Leč tento zdařilý kousek před nedávnem zesnul. Nadobro. Chvíli jsem se tak po světě motal s modelem K510, abych zjistil, že "stará hajtra není co bejvala." Bylo to pomalé, jako servírka v nádražním bufetu. No nic, do srpna to vydrží, říkal jsem si, pak si koupím nový a jistě lepší.
V srpnu jsem prozkoumal trh v Tišnově. "Sony Ericssony vůbec nemáme," dostalo se mi odpovědi, "bylo to hrozně poruhcový, měli jsme na to spoustu reklamací." No, co, tak si zajedu do brna. Pro srovnání jsem si vybral Nokii C5. Na Svoboďáku jsem byl uzemněn: "To si vemte tu Nokii, ty SE jsou strašně poruchový." "Dobrá, mohl byste mi ji tedy ukázat?" "Jejda, my ji tu nemáme, ale to si radši zajděte do Vaňkovky, než koupit toho Ericssona." Šel jsem tedy do Vaňkovky. "To vám chválím - ta Nokie je určitě lepší. Ten SE je pořád v reklamaci."
Tak teď chodím po světě s Nokií, uvnitř které se tetelí Symbian S60. Zatím není důvod ke stížnostem. Vestavěný GPS je sice nad moje chápání, ale to se časem poddá.
Věci se dávají nenápadně do pohybu
Již nějakou dobu mě štvalo, jak mi v Debianu funguje Opera 10.60. Špatně scrolovala, tlačítko F5 se stalo jedním z nejvyužívanějších. No co, změna je život - ta Nokia mě nakopla. Zkusím si nainstalovat Firefox. Až do půlky srpna jsem s ním vydržel. Sice mě štvala absence solidního offline správce hesel, ale jinak v pohodě.
Desátého srpna se mi vrátil můj externí disk. Zálohoval jsem co se dalo, a že si uklidím v počítači. Původní myšlenka směřovala k čisté instalaci Debianu Testing. Leč ouha! Instalátor uvízl při detekci síťové karty. Tak jiné CD! A zase! A ještě jedno. Ne, tak takhle ne.
Panečku, to je sešup
Už dlouho jsem si hrál s myšlenkou pokusit se o ještě lehčí distribuci, než je Debian. I stáhnul jsem sobě netinstall CD ArchLinuxu. Samotnou instalací jsem si prošel hned dvakrát - poprvé jsem neudělal partitions úplně nejšikovněji a došlo mi, že lokalizaci mohu ošetřit také lépe.
Následovaly půldenní radostě s rozchozením Xorgu. Jaká byla moje radost, když po šestihodinovém snažení po zadání příkazu startx naběhl správce oken TWM. Nikdy jsem neviděl nic otřesnějšího (včetně Windows, přítelé) ale tentokrát jsem byl opravdů rád za ty modrozelené obdélníčky.
Chvilku jsem si hrál s konfiguracemi rozličných programů a Arch si velmi rychle zabydlel ve svém klasickém pracovním prostředí: Fluxbox, Thunar, Conky, MPD.
Pořád to nebylo ono. Tapetku jsem si udělal sám, takže tou to nebylo... Styl Fluxu jsem si taky upravil sám, takže ten taky ne... GTK? V pořádku, ikony taky. Aha, žralo mě, že conky je pořád schované pod nějakým oknem. Na googlu jsem zjistil, že nejsnazší způsob. jak zajistit, aby ve Fluxboxu nebylo conky překrývané, je přejít na Openbox.
Openbox je fajn. Sice jeho konfiguráky nejsou tak průhledné jeko u jiných správců oken, ale pořád se v tom dá vyznat (že, Gconf). Konečně se mi podařilo nastavit okraje plochy tak, jak jsem chtěl. A nejen to. Arch má skvělou Wiki, takže už mi konečně pořádně funguje zvuk - teď už mohu přehrávat zvuk ve více porgramech zároveň. Grafická karta konečně vypadá, že je akcelerovaná, pytyle dlaždičkuje okna jako ďas a vůbec. Jediné, co mě žere je, že se mi pořád nedaří přemapovat CapsLock na jinou klávesu. Ale to se poddá časem.
Celkem vzato Arch v pohodě, Nokia v pohodě, Openbox taky. Tint2 panel jsem si už taky doladil změnil shell z BASHe na ZSH a jak to celé vypadá jsem vám tu i nafotil.
