Rozhodl jsem se napsat požadavky, které kladu jako student na své učitele, byť někdy marně. Dělám to mimojiné i proto, abych se na ně jednou mohl podívat a zkonfrontovat pohled pedagoga s pohledem studenta. Člověk možná časem a zkušenostmi dospěje k jiným prioritám, a tak je dobré mít na paměti pohled žáka. Mým tajným cílem je tento manifest rozšiřovat o komentáře jeho čtenářů, názory a dodatky všech, kteří mají stále v mysli svou studentskou zkušenost, nezkalenou sentimentem či později získanými názory, stereotypy a předsudky. Snad se tím budu i sám řídit.

Bylo, nebylo. V jednom ztraceném uzavřeném intervalu žil otec Sinus se svými dvěma dětmi, synem Tangens a dcerou Cotangens. Sinus pracoval v lese, kam chodil každou periodu kácet polynomy.

Milé děti, jistě si všechny vzpomínáte na krásnou pohádku o tom, jak princ Arcus von Sinus zamordoval zlou derivaci... ("Hergot, Aničko, nebul!")... a za ženu si vzal princeznu Sin(x)... ("Čemu se směješ, Pepíčku? Proč je princ bl...")... a jestli neumřeli ("Neřvi, Aničko, neumřeli!") ... konvergují dodnes ("Ježíšmarjá, já se z vás, děti, picnu, vy zas nevíte, co je to konvergovat.")